ZDRAVÍ
Určitě také znáte přísloví „ve zdravém těle zdravý duch“. Platí i pro kočičáky. Říká nám, že jen zdravý kočičák je spokojený a veselý kočičák. Platí to i obráceně – jen kočka, která je spokojená, vydrží dlouhodobě i fyzicky zdravá. Spokojená kočka nemůže být ta, která se cítí přehlížena majitelem, příliš uzurpována jinými zvířaty, osamělá nebo unuděná. Spokojená nemůže být ani kočka, která nedostává správnou stravu, péči nebo nežije ve vhodném prostředí (nemá třeba prostor pro šplhání, škrábání, vhodný záchod nebo vhodnou „zašívánu“, kde se může schovat před světem). Kočka je čistotný tvor a tak potřebuje relativně čistý životní prostor. Tohle všechno normální rozumný člověk tak nějak podvědomě ví, a pokud své číče naslouchá, dokáže jí bez problémů vytvořit podmínky pro spokojený život. Dodržováním základních hygienických návyků se vyhnete i zřejmě největšímu strašáku v chovu koček – na člověka přenosné toxoplazmóze. No a pak je tu veterinární péče. V ideálním případě budete veterináře potřebovat jen pro prevenci. Pravidelné každoroční očkování alespoň základní kombinovanou vakcínou by mělo být samozřejmostí. Očkování proti vzteklině není u koček povinné, je však nutné pro vycestování za hranice i pro účast na výstavách. V současné době jsou na trhu víceleté vakcíny, což majiteli ušetří nějakou tu korunku a kočičákovi nějakou tu díru v kožichu J . Mezi nejběžnější vnitřní parazity patří škrkavky a tasemnice, kterým se však dá úspěšně bránit preventivním podáváním odčervovacích preparátů každé 3 měsíce. Z vnějších parazitů jsou nejznámější klíšťata (ta ale nehrozí v případě čistě bytových koček) a blechy – poměrně úporné, pokud se už do domu dostanou, prevence je však jednoduchá – jednou měsíčně pipetka proti vnějším parazitům. Co se týče genetických poruch, ty jsou neléčitelné, léky lze projevy nemocí jen částečně tlumit a zpomalit jejich nástup. Z tohoto hlediska se určitě vyplatí pořídit si kotě z testovaného chovu.
Parazité
Červi - Nejběžnější jsou škrkavky a tasemnice. Masivní napadení se může projevovat nechutenstvím, zvracením, průjmem, hubnutím, nafouknutým břichem, chudokrevností, nekvalitní srstí, u koťat zaostáváním v růstu apod. K nákaze může dojít kontaktem s výměšky nemocných zvířat, pozřením nakaženého masa, od matky při sání mateřského mléka či během nitroděložního vývoje přes placentu. Larvy tasemnice mohou být přeneseny i při bleším kousnutí! Pokud je kočka již začervena, je třeba odčervení opakovat několikrát v intervalu 14 dní. Pro prevenci stačí odčervení každé 3 měsíce. Vzhledem k přenosu parazitů z matky na koťata je třeba kočku-matku odčervit také před plánovaným krytím a koťata odčervovat ve věku 2, 4, 6 a 8 týdnů (toto se provádí pastou, která červy jen znehybní, ale neusmrtí, takže nehrozí otrava koťat toxickými látkami uvolňujícími se z rozkládajících se těl parazitů). Žádné odčervovací přípravky nepůsobí na „spící“ zapouzdřené larvy parazitů v těle kočky – tyto se v průběhu gravidity a laktace postupně „probouzejí“ působením hormonů a cestují do krevního řečiště a mléčných žláz a tudy přímo do těl koťat, proto je důkladné odčervní koťat tak důležité.
Blechy - Určitě už jste také slyšeli, že „blechy psí na člověka nejdou“. To je pravda. Ovšem o kočičích blechách to neplatí, kočičí blechy se na člověku bez problémů nakrmí. Problém je, že přenáší tasemnici. Druhý problém je, že na jejich kousnutí často vzniká alergie. Třetí problém je, že se jich velmi špatně zbavuje. Takže je nejlepší vůbec si je nepustit domů – preventivní pipeta každý měsíc by je měla udržet v uctivé vzdálenosti. Když už se domů dostanou, čeká nás velký boj. Nejdřív je musíme dostat z kočičáka – v této situaci spolehlivě zabírá pipeta Advocate (na rozdíl od např. FrontLine). Následně musíme dostat blechy z bytu, což bývá problém – je třeba vyprat kočičákův pelech, povlečení atd., pořádně povysávat, povytírat, zkrátka – velký úklid. Je to opravdu třeba, bleší vajíčka, larvy a kukly se totiž nevyskytují přímo na kočičákovi, ale v jeho okolí. Pokud je nezlikvidujeme, za chvíli se nám bleší problém vrátí. Vzhledem k tomu, že vývoj od vajíčka k dospělci může trvat jen 2 týdny, množí se opravdu rychle a maximální důslednost je zcela na místě.
Chlamydie - způsobují atypické záněty plic. Přenáší se podobně jako kočičí rýma kapénkovou infekcí. U pacientů pozorujeme výtoky z nosu a očí, kašel, celkové příznaky jako nechutenství, horečka, hubnutí. Velmi lehce přechází do chronického průběhu. Je možná vakcinace.
Plísně – Tyto houby mohou napadnout kůži koček i lidí (nejčastěji se jedná o Microsporum canis). Projevují se u koček kruhovými okrsky kůže bez chlupů, se suchými šupinkami a červeným lemem. U lidí se objevují svědivé pupínky rozšiřující se v červené skvrny s prstencem šupinek na okraji. Některé kočky mohou přenášet spóry plísní bez toho, že by samy onemocněly. Léčba obvykle spočívá ve speciálních koupelích nejen nemocného jedince, ale také jeho chlupatých spolubydlících a může trvat i několik měsíců. Plísně se vyskytují častěji v prostředí, kde je velké množství koček na malém prostoru.
Toxoplazma – Celým jménem Toxoplasma gondii, jedná se o prvoka. Jeho hostitelem může být kterýkoliv teplokrevný živočich, množí se však pouze v tenkém střevě kočkovitých šelem. Kočka se může nakazit pozřením infikovaného teplokrevného živočicha – myši, králíka, hovězího masa (nejčastěji). Hm, ale to lidi taky (ochutnáváte třeba syrovou sekanou?). Zhruba 80% populace se někdy v průběhu života toxoplazmózou nakazí, vytvoří si protilátky a ani o tom neví (průběh nemoci je totiž obvykle velmi nenápadný) a podruhé již k nákaze dojít nemůže. U čistě bytových koček je riziko nákazy minimální. I pokud je kočka infikovaná, tak pokud budete každý den uklízet její toaletu a poté si vždy umyjete ruce, nákaze se vyhnete – vajíčka toxoplazmy totiž potřebují 24 hodin „zrát“ na vzduchu, aby se stala infekčními, a pak ještě musí projít vaším trávící traktem. Všichni známe hysterii nastávajících maminek, protože jejich prvotní kontakt s toxoplazmou v průběhu těhotenství znamená značné zdravotní riziko pro miminko. V průběhu těhotenství je určitě dobré zachovávat zvýšenou hygienu a nepořizovat si nová zvířata, která by tento prvotní kontakt mohla zprostředkovat. Na druhou stranu je úplně zbytečné zbavovat se starousedlíků, protože ti toxoplazmu buď nemají, nebo již prvotní kontakt dávno proběhl a tudíž od nich nic nehrozí.
http://nemoci.doktorka.cz/toxoplazmoza/
http://www.mazlicci.cz/kocky/kocka_toxoplazmoza_a_tehotenstvi
Virové nemoci
FIV (Feline Immunodeficiency Virus) – tzv. kočičí AIDS. Funguje na stejném principu – postupná destrukce bílých krvinek a vyřazení imunitního systému postiženého jedince. První příznaky se projeví až několik let po infekci, vždy koční smrtí. Nepřenáší se pohlavním stykem, ale často kousnutím při kocouřích rvačkách, také z matky na plod. Na vzduchu však virus rychle zaniká.
FIP (Feline Infectious Peritonitis) – způsobované virem z čeledi koronavirů. Koronaviry se v populaci běžně vyskytují, někdy však zmutují a pak způsobí FIP. Tyto zmutované koronaviry již nejsou přenosné na další zvířata. K nákaze přímo zmutovanými koronaviry může dojít pouze z matky na plod, v tom případě může dojít k potratu či trvalému poškození plodu. Vyskytuje se nejčastěji u mladých zvířat do 2 let. Příznaky suché formy jsou neurčité, zánět postihuje různé orgány. U mokré formy zánět postihuje pobřišnici a dutinu břišní, ve které vzniká výpotek. FIP vždy končí smrtí. Spolehlivá vakcína neexistuje. Nejlepší prevencí je udržovat kočku v co nejlepší fyzické i duševní pohodě.
FeLV (Feline Leukemia Virus) – kočičí leukémie. Oslabuje imunitní systém, ničí bílé krvinky, způsobuje chudokrevnost a rakovinné bujení. Většina koček hyne do 3 let od nákazy. Léčba FeLV neexistuje, je však k dispozici vakcína. K nákaze může dojít kousnutím, kýcháním, pohlavním stykem, používáním stejné toalety.
Caliciviróza – kočičí rýma. U nemocných zvířat pozorujeme výtok z nosu, očí, kýchání, záněty spojivek, kašel. U mladých zvířat zápaly plic. Při chronickém průběhu dochází často k nevratným změnám ve tkáni plic, k trvalému postižení pacientů a častým recidivám onemocnění. Je možná vakcinace.
Panleukopenie – kočičí mor. Způsobují ji parvoviry. Projevuje se záněty trávícího ústrojí a poškozením buněk bílé krevní řady. Onemocnění je velmi snadno přenosné pozřením, vdechnutím viru, ale i pouhým kontaktem přes kůži, také je možný přenos z matky na plod. Dostaví se vysoká teplota, žízeň, zvracení a velmi rychle dehydratace organismu a hubnutí. Úmrtnost je vysoká (u koťat 90%)- úspěšnost léčby závisí na stavu organismu při začátku léčby. Je možná vakcinace.
Vzteklina – vždy smrtelná choroba. K přenosu dochází slinami, inkubační doba je průměrně 2 měsíce. Virus napadá nervový systém. U koček častěji dochází k „zuřivé formě“, možná je i „tichá forma“. Kočka většinou hyne do 4 dnů od projevu příznaků. Jedinou obranou je vakcinace.
Genetické nemoci
HCM – hypertrofická kardiomyopatie – onemocnění srdce, při kterém dojde ke zbytnění stěny srdeční komory, v jejímž důsledku nemůže srdce správně pracovat. Nezřídka je prvním projevem nemoci srdeční zástava a smrt. Může se projevit i srdečním šelestem, klidovou dušností, tromboembolií. Nemoc je vždy smrtelná, léky je možné její nástup zpomalit. Genofond SIB není dosud dostatečně prozkoumán, takže nejsou možné genetické testy na tuto chorobu. Proto se u chovných jedinců doporučuje každoroční sonografické vyšetření srdce, v případě abnormálního nálezu vyřazení jedince z chovu a zvýšená pozornost pro jeho přímé příbuzné (rodiče, sourozence a případné potomky). Může se rozvinout v jakémkoliv věku zvířete.
PKD – polycystická fibróza ledvin – onemocnění ledvin, při kterém se v ledvinách tvoří cysty znemožňující jejich funkci. S věkem se zvyšuje množství i velikost cyst. Nejčastěji je diagnostikována mezi 3. A 7. rokem života. Když je poškozeno 75% tkáně ledvin, teprve se dostavují příznaky – hubnutí, nechutenství, nadměrné pití i močení. Vždy je smrtelná. Existují genetické testy.