< návrat zpět

VYSTAVOVÁNÍ

 

Nad tímto tématem alespoň jednou přemýšlel každý, kdo má doma tzv. zvíře s papíry. Někteří je zcela zavrhli, jiní je berou jako nutné zlo pro uchovnění a prezentaci a další je milují a umí si je užít. To neplatí jen pro lidi, ale i pro jejich miláčky. Jsou kočky, které výstavy vyloženě nesnáší, některé je strpí (aby nám udělaly radost) a jsou i jedinci, kteří si užívají předvádění a pozornost, která je jim při posouzení věnována. Ve svém okolí neznám zvíře, které by bylo pro výstavní účely tlumeno nějakými prášky (to jen pro pořádek, neb už jsem se setkala s názorem, že ty kočky v klecích musí být něčím oblbnuté, jinak by tak klidné nebyly).

Co to obnáší, jít na výstavu? Předně je třeba být členem nějaké kočkařské ZO. Dále je nutné mít výbavu do výstavní klece a připravenou kočku. A taky je vhodné včas zaslat přihlášku.

Většina výstav pořádaných v ČR se koná pod hlavičkou FIFé, jejíž pobočkou u nás je SCHK – svaz chovatelů koček. Členy tohoto svazu jsou různé základní organizace (ZO), které sdružují jednotlivé chovatele. ZO se obvykle volí dle místa tak, aby se její člen mohl účastnit občasných schůzí, chované plemeno není podstatné. Je možné být členem i nezávislého klubu, tyto se však mezi většinou chovatelů netěší velké důvěře.

Výbavička klece je povinná, zajišťuje kočce nezbytný komfort. Základ tvoří tzv. „záclonky“ – látka kryjící boky klece, strop a dno. Vytváří kočce pocit pohodlí, známého prostředí a bezpečí a zamezuje přímému kontaktu sousedících koček, který by je mohl stresovat. Na přední část klece se umisťuje pořadové číslo kočky (dle katalogu) a případné nominace. V kleci by kočka měla mít k dispozici pelíšek a vodu, popř. granulky. Co se toaletky týče, spousta koček na výstavě záchůdek vůbec nepoužívá k původnímu účelu, ale ke spaní J. Hračky v kleci využijí pouze mladí jedinci ke hrám, úzkostnějším kočkám mohou pomoci přijmout nové prostředí. Obecně ale, pokud kočka výstavy opravdu nesnáší, nic ji nemůže rozptýlit a je lepší s ní na výstavy rezignovat, protože se stejně nemůže dobře předvést.

Jak připravit kočku? Sibiřka naštěstí nepotřebuje velké přípravy, nicméně na soutěž krásy je nutný pěstěný vzhled. Je třeba zastřihnout špičky drápků, alespoň na předních tlapkách. Také v srsti nesmí být žádné smotky, ty je třeba rozčesat. Srst nesmí působit usmoleným, přemaštěným dojmem, ale nesmí být ani přesušená. Tady nám pomůže citlivá práce s pudrem (kočičím či dětským). Zvláštní pozornost je třeba věnovat oblasti límce, podpaží a kalhotek co se týče smotků a navíc ještě hlavě za ušima a kořeni ocasu, které se hodně mastí. Mastné oblasti je vhodné propudrovat asi týden před výstavou, aby do sebe pudr vsáknul mastnotu, pak je ho třeba vyčesat, aby zase srst nepůsobila přesušeně. Dva dny před výstavou lehce přepudrujeme celého kočičáka a na výstavě před samotným posouzením už jen doupravujeme drobnosti. Kočka by měla také být zvyklá na výstavní držení, v případě SIB to znamená usazení na dlani, s hrudí a lokty podepřenými druhou dlaní. Vzdálenost mezi rukama by měla odpovídat délce kočky a ruka podpírající hrudník by měla být o trochu výš než druhá (kočka by ale neměla připomínat sedící veverku J). Chvost, chloubu sibiřek, přehodíme přes ruku, aby byl dobře vidět, a kočku při posouzení v půlkruhu držíme zhruba v úrovni očí posuzovatele. Poměrně často je vidět dlouhé držení (zejména v Polsku), tj. do délky natažené zvíře je drženo za slabiny a lokty, s předníma nohama trčícíma dopředu či visícíma dolů. Dle mého subjektivního názoru toto sibiřkám nesluší a škodí to v celkovém dojmu, protože sibiřka je kompaktní a mohutná, nikoliv dlouhá a štíhlá. Kočka musí také dobře snášet doteky cizích lidí, protože posuzovatel ji bude muset důkladně prohmatat, aby pod bohatým kožíškem poznal tělesnou stavbu.

Správně vyplnit přihlášku není složité, občas ale dělají problémy třída kontrolní 13b a třída ověřovací 13c – hodně lidí si je plete. Třída kontrolní se používá pouze při posouzení produktu meziplemenného křížení vyvíjejících se plemen, toto musí být předem schválené FIFé. Třída ověřovací se používá v případě, že vznikly pochybnosti ohledně EMS kódu (většinou se týkají barvy) u SCHK normálně vedeného kočičáka. Všechny třídy 13 se posuzují úplně na začátku výstavy. FIFé dělí všechna plemena koček do 4 kategorií – Perské a exotické (I.), Polodlouhosrsté (II.), Krátkosrsté a somálské (III.) a Siamské a orientální (IV.). Dále se kočky dělí podle plemene a barevné skupiny. V každé barevné skupině daného plemene se dále rozlišují koťata, junioři, dospělé kočky, dospělí kocouři, kastráti a kastrátky. Dospělá a kastrovaná zvířata pak mají třídy ještě rozdělené podle dosažených titulů. Kočky jsou v každé třídě ohodnoceny a je určeno pořadí dle kvality. Nejlepší zvíře v každé dospělé třídě obvykle získá certifikát (ne nutně, někdy ani ten nejlepší jedinec ve třídě požadovaných kvalit nedosahuje). V případě, že jsou přítomna alespoň 3 dospělá zvířata (nebo 3 junioři, 3 koťata, 3 kastráti) stejného plemene a barevné skupiny, soutěží tito o titul BIV (best in variety) – v tomto případě nezáleží na pohlaví zvířete. Každý posuzovatel pak ze zvířat, která ten den posoudí, nominuje pro příslušnou kategorii (napříč plemeny) do BIS (best in show) po jednom jedinci z koťat, juniorů, dospělých koček, dospělých kocourů, kastrátek a kastrátů. Soutěž BIS je vyvrcholením Mezinárodní výstavy. Někdy se soutěží ještě o BOB (best of best) – uděluje se nejlepším zvířatům v kategorii bez ohledu na plemeno, pohlaví a věk. Na jedné výstavě mohou být uděleny maximálně 4 tituly BOB.

Přímo na výstavě je třeba nejprve projít veterinární přejímkou, následně si vyzvednout potvrzení o zaplacení, katalog, čísla klecí a obvykle i nějaké vzorky granulí od sponzorů. Pak je třeba najít a vyzdobit klec a umístit do ní kočičáka. Následně je třeba zjistit (podle katalogového čísla) u kterého posuzovatele bude kočičák posouzen, a také odhadnout, kdy asi k tomu dojde. Před posouzením je třeba s dostatečným předstihem kočičáka doupravit a dopravit se s ním k posuzovatelskému stolu tak akorát včas, abychom ho dlouhým držením v náručí příliš neutlapkali a neznechutili. Při posouzení v půlkruhu je třeba věnovat pozornost požadavkům posuzovatele i ostatním kočkám a držet se dál od těch špatně naložených, aby nám nerozhodily i ten náš poklad. Základní posuzování obvykle končí kolem 15.00 hod pak následuje obědová pauze a nakonec hlavní soutěž – BIS. Veškeré posudky se rozdávají až v průběhu hlavní soutěže, pokud opustíte výstavu dříve bez povolení výstavního výboru, může být celý váš výsledek anulován.

KONTAKT:

Alena Rusková

tel.+420 607 504 234
rusala@centrum.cz