VYBÍRÁME KOŤÁTKO
Jaké plemeno?
Hurá, je rozhodnuto, Vaše rodina se rozroste o chlupatého vrnivého miláčka! Teď je pro Vás nejdůležitějším úkolem si správně vybrat. Než začnete hledat konkrétního tvorečka, je třeba si položit několik zásadních otázek :
Co od kočky očekáváte? Bude to bytový mazlíček, výstavní manekýnka, venkovní myšilovka či snad pomýšlíte na chov? Ne že by kočka nemohla být tohle všechno najednou, ale určitá hlediska budou vždy převládat a podle toho si musíme vybírat. Jako venkovní kočku je nejlepší si pořídit nějakou útulkovou domácí číču – je dobře adaptovaná na zdejší klima a je vysoce nepravděpodobné, že by Vám ji ze zahrady někdo ukradl (což se u viditelně šlechtěných koček klidně může stát). Navíc tak uděláte dobrý skutek. Pro výstavy je třeba hledat kočku co nejtypovější v plemeni, s klidnou a sebevědomou povahou, aby byla schopná své kvality dobře předvést i v cizím prostředí. Pro chov je důležitý, kromě vzhledu a povahy, taky rodokmen, jelikož například k čemu je krásná milá kočka, která je blízce příbuzná s většinou kocourů v zemi a kterou tudíž není kým nakrýt. Domácího mazlíčka může dělat jakákoliv kočka s vhodnou povahou.
Jaká vám vyhovuje povaha? Chcete raději klidného gaučáka, temperamentního povídálka, aktivního „malého tygra“, chlupatou přílepku s nožičkama či máte raději nezávislejší povahu? V každém plemeni převládají určité povahové rysy, není tedy dobré vybírat jen podle vzhledu – co když zrovna „Vaše“ plemeno neodpovídá Vašemu životnímu stylu? Pak byste koupí takového koťátka učinili nešťastným jeho i sebe. Nebuďte ale smutní, na světě je obrovská spousta plemen a jistě mezi nimi najdete takové, které bude odpovídat jak Vašemu životnímu stylu, tak Vašemu estetickému cítění J .
Chcete kočku nebo kocoura? Kocouři jsou větší, kočičky něžnější. Kastrovaní kocouři jsou však mazlivější. Pokud nechcete chovat, je dobré kočky i kocoury vykastrovat, protože v dospělosti by je trápily hormony a oni by následně potrápili Vás. Značkující kočka či kocour v bytě je fakt pohroma a dlouhodobá frustrace se vždy nakonec projeví na zdravotním stavu zvířete. Zvířata prodávaná na mazlíka bývají při prodeji již kastrovaná nebo mají podmínku kastrace zakotvenou v kupní smlouvě. Je dobré kastrovat i venkovní kočky a kocoury – jednak se pak víc drží u domu, druhak nemusíte řešit koťata. Že máte kocoura a tím pádem žádná koťata? Hm, jenže plodný kocour si nezřídka z toulek přinese nějaké zranění či nemoc a vy pak za léčení vypláznete u veterináře pěknou sumičku. Nemluvě o nebezpečí hrozící od aut, ostrostřelců myslivců či nesnášenlivých sousedů, kteří neunesou, že ji kočka dělá do záhonků.
Jaká kočka se Vám líbí? Chlupatá, hodně chlupatá, nahatá, zavalitá, štíhlá, malá, velká, … . Tolik možností. Každý extrémní typ má svá specifika, která budete muset akceptovat, pokud chcete mít z kočičky radost. Dlouhá srst potřebuje pravidelně česat a počítejte s tím, že budete mít chlupatý celý byt. Kočky bez srsti je třeba pravidelně koupat a hlídat aby neprochladly. Krátká obličejová partie peršanek a exotek má často za následek deformaci slzných kanálků a problémy se zuby. Velké kočky mají velkou spotřebu krmení a taky větší „údernou sílu“ – potřebují opravdu bytelná kočičí škrabadla, pelíšky i toalety. Atd. No, taky je tu finanční stránka věci – jsou plemena finančně dostupná prakticky každému, ale také taková, u kterých za kotě dáte několikaměsíční plat. Cena kotěte se také odvíjí od jeho kvality – breed quality (chovná) bude podstatně dražší než pet (mazlíček), a od kvalit jeho rodičů (dosažené tituly, vzácný rodokmen – to zvyšuje cenu koťat).
Od koho si kotě vzít?
Tak, plemeno máte vybrané, teď je třeba vybrat samotné kotě. Jestli se rozhodnete pro kočičku domácí, plemeno bez PP či s PP, je jen na Vás – povídání o PP jsem věnovala samostatný článek. Pokud ale chcete konkrétní plemeno, doporučuji navštívit pár výstav, abyste si udělali obrázek o tom, jak skutečně vypadá, protože „na živo“ je to přece jen něco jiného, než jen na fotkách. I když jste již viděli jednoho nebo dva zástupce plemene, nestačí to, protože z takto malého vzorku budete vnímat spíš osobnost jedince, ale pro to, abyste poznali plemeno, jeho skutečný charakter, musíte jich vidět v reálu mnohem víc. Na výstavě také můžete navázat kontakt s chovateli.
Když už začnete opravdu hledat kotě, patrně prohlédnete několik inzerátů, webových stránek chovatelských stanic, navštívíte pár výstav – a oslovíte několik chovatelů. Většina slušných chovatelů Vám ráda zodpoví vaše dotazy, všichni se budou ptát, do jakého prostředí by jejich koťátko přišlo a jakou mu chystáte budoucnost, a nikdo nebude ochoten smlouvat o ceně. Domluvte si návštěvu v chovatelské stanici – zjistíte, jak tamní kočky žijí, jak se chovají a prohlédnete si koťátka. První návštěvu doporučuji absolvovat bez dětí – může se stát, že zjistíte špatné podmínky, které Vás od koupě odradí, a pak se to dětem špatně vysvětluje.
Chovatel Vás určitě nepustí k několikadenním koťatům, v 6ti týdnech však už návštěvě nic nebrání. Koťata s matkou by neměla být oddělena od domácnosti. Všímejte si, jak se chovají. Zpočátku mohou být z návštěvy trochu zaražená, u zdravě sebejistých zvířat však rychle zvítězí zvědavost a půjdou si Vás prohlédnout a za chvíli si kolem Vás budou hrát. Měli by být zvyklí na prostředí, ve kterém se nacházejí (u množitelů, kteří chovají zvířata odděleně od domácnosti, se stává často, že Vás vůbec nepustí do bytu, nebo zvířata na chvíli „naaranžují“ do obýváku – ta jsou pak nejistá v novém prostředí, málo zvyklá na člověka). Zvířata by neměla být držena v kleci (kočka není králík), ale bezpečnostní ohrádka je v pořádku. Malá koťata hodně spí, neměla by však být apatická. Ne všechna koťata jsou v tomto věku mazlivá, nevadí to, jejich vztah k člověku se ještě bude formovat, jejich osobnost je však již dána, a pokud je příliš plachá, nikdy ji nezměníte. Kočičí rodinka by měla žít v čistém prostředí. Tedy, samozřejmě že u zvířat neudržíte sterilní čistotu – rozházené hračky, trocha vyneseného steliva z toaletky, vysypaných granulek u misky či vyčabrané vody jsou normální. V žádném případě však není normální „vražedný puch“ moči a výkalů z neudržované toalety, zkažená potrava v miskách a zjevně zanedbané kočky i byt. Koťata i matka by měla být dobře (kvalitně a vydatně) krmena. Zdravé kotě má jasné oči, čisté uši, čumáček i zadeček. Má silné tlapky a NEMÁ nafouknuté bříško (to totiž nesvědčí o dobrém krmení, ale o silném začervení). Kotě nekašle a nemá průjem (i když ten je u venkovních koček velmi častý, rozhodně není normální, normální jsou pevné bobky). Kožíšek je hebký, hustý, čistý a udržovaný.
Jestliže jste s prohlídkou spokojeni a chovatel je spokojený s Vámi, domluvíte se na podmínkách prodeje, vyberete si svého favorita a zaplatíte za něj rezervační poplatek. Při odběru koťátka k němu vždy dostanete očkovací průkaz nebo pas (v případě, že je čipované). U kotěte z registrované chovatelské stanice byste vždy měli dostat PP (může být s přetiskem „nevhodný do chovu“ nebo „bez oprávnění k chovu“ v případě koťátka na mazlíka). Také dostanete kupní smlouvu, ve které je uvedeno: kdo (chovatel), komu (Vám), co (přesně specifikované konkrétní kotě), kdy, kde, za kolik a s jakými podmínkami prodává. Často koťátko dostane malou výbavičku. Kotě nesmí být odebráno před 13. týdnem života (to říká chovatelský řád). Musí být již plně naočkované a také alespoň 3x odčervené. Chovatel také bude chtít být s Vámi v kontaktu, bude se chtít přesvědčit osobně, že se jeho vymazlenému miminku dobře daří. Vím, že někteří „takychovatelé“ dávají koťata mnohem mladší, prý aby si dobře zvykla – je to hloupost, v dobrém prostředí si snadno zvykne i odrostlá kočka, natož kotě. Jenže když dají kotě z domu takhle brzo (řekněme kolem 8 týdnů), ušetří spoustu peněz za krmení a očkování. Koťata jim taky doma nestihnou skoro nic zničit. Tohle všechno množitel sprostě hodí na na nového majitele. Když se na věc podíváme z kočičího hlediska, uvědomíme si, že brzkým odběrem ublížíme kotěti, které je ještě silně vázané na matku, i samotné kočce, která je hormonálně nastavená na vychovávání koťat, a tudíž je hledá a trápí se. Navíc v té době koťata ještě nemají vyvinutou imunitu ani plné očkování a jsou proto velmi zranitelná. Naproti tomu po 13. týdnu se již kočičí rodinné vazby rozvolňují, koťata jsou samostatnější, zvědavější, sebejistější a i jejich matka už je v té době ráda, když si od nich může oddychnout – zkrátka ideální doba k odběru. Zdá se vám, že rozdíl pár týdnů je zanedbatelný? Věřte, že v kotěcím světě se počítá každý den!
Nejčastější výmluvy množitelů, proč kotě nemá PP:
Chtějí koťátka pro radost, ne na nich vydělávat.
Zodpovědně vedený chov je natolik finančně náročný, že se na něm vydělat prostě nedá.
Kočka má PP, oni však nemají čas či peníze ji uchovnit.
Od roku 2013 NENÍ TŘEBA UCHOVNĚNÍ NA VÝSTAVĚ! Každá kočka s PP je automaticky chovná, pokud splňuje zdravotní podmínky a nemá v PP poznámku o nevhodnosti do chovu. Získat veterinární potvrzení není časově ani finančně náročné, čili tato výmluva je absolutní nesmysl !
Rodiče nemají PP, patří však mezi typové zástupce plemene.
Pokud kočka nemá PP, nemůže být řeč o plemeni, maximálně o domácí kočce podobné určitému plemeni.
Nestihli požádat o PP v termínu.
I na Plemenné knize pracují lidé a s trochou snahy se drobné opomenutí dá napravit.
Kotě je x-té ve vrhu a PP dostane jen prvních Y koťat.
PP dostane každé kotě ve vrhu, i kdyby jich kočka měla 10.
PP dostanou jen koťata přesně odpovídající standardu.
Na PP má nárok každé kotě ve vrhu bez ohledu na typ. PP je zárukou původu zvířete, nikoliv jeho budoucího vývoje (i když podle PP se dá leccos odhadnout dopředu), a není ani závazkem pro budoucí výstavy či chov.
Množitelé často vůbec netuší, co chov obnáší, chovají v tom lepším případě srdcem (jenže bez důležitých vědomostí), v tom horším jen hrabou peníze. Ti první se alespoň snaží o zvířata dobře starat, ale z nevědomosti jim často spíš ubližují. Ti druzí by zasloužili řetěz na krk, nad sebe bič a nahnat do uranových dolů, protože zvířata berou jen jako továrnu na peníze – vytěžit co nejvíc s minimálními náklady a pak se jich zbavit.