KOČIČÍ BYDLENÍ

Co kočka potřebuje?

Kočka ke spokojenému životu potřebuje – domov, dobré krmení, dobrého veterináře a hluboké porozumění ze strany dvounožců. Krmení a veterinární péči jsem věnovala samostatné články. Domov ? To není jen střecha nad hlavou a teplý pelíšek. A porozumění si někteří pletou s rozmazlováním či polidšťováním. Domov a porozumění spolu úzce souvisí, protože pokud zvířeti nerozumíme, nedokážeme mu vytvořit domov ani za pomoci všech zooshopů světa (maximálně tak pověstnou „zlatou klec“).

Jaké zařízení je tedy nezbytné?

V první řadě toaletka – kočičí záchod. Je velký výběr – kryté, otevřené, s dvířky i bez, různé tvary, velikosti a barvy. Je třeba uvážit, jaké velikosti v dospělosti doroste kočičák a tomu přizpůsobit i velikost toaletky – co bude stačit maličké singapuře, je pro sibiřáka silně nedostatečné. Viděla jsem různá složitá zařízení, ale kočky preferují jednoduchou, dostatečně širokou a hlubokou budku či bedýnku. Co je nejdůležitější – toaleta musí být pravidelně udržovaná, každý den je třeba odstraňovat kočičí výtvory, v opačném případě tam kočičák odmítne chodit. K vybírání slouží speciální děrované lopatičky, které fungují jako síto. Je třeba vybrat takovou lopatičku, aby velikost děr korespondovala se zrnitostí steliva (když budete mít hrubozrnné stelivo tak Vám jemné sítko bude k ničemu). Vrstva hrudkujícího steliva by měla být aspoň 5 cm, aby měl kočičák možnost výtvor důkladně zahrabat a taky aby moč neprotekla až na dno a stelivo k němu nepřilepila. Důležité je i množství záchůdků – obvykle se říká, že počet toalet = počet koček + 1, při pravidelném čištění však jednomu kočičákovi jedna toaletka bohatě stačí. Je však třeba vzít v úvahu i velikost a členitost obývaného prostoru, toaletka by měla být v každém patře domu. Co se týče umístění – toaletka by neměla být na příliš rušném místě, ale musí být snadno dostupná. Velký výběr je i ve stelivech. Základní dělení je na silikagelová, dřevitá a betonitová. Steliva mohou být i parfémovaná, což ovšem kočkám vadí. Silikagelová steliva jsou tvořena bílými či modrými perličkami silikagelu, který pohlcuje pachy, moč jím proteče a shromažďuje se na dně. Zhruba jednou týdně je třeba celou toaletku vysypat, vymýt a naplnit čistým stelivem. Může být nebezpečné, pokud malé kotě spolkne perličku silikagelu, protože ta mu vysuší a poškodí sliznici. Dřevitá steliva mají podobu lisovaných peletek vsakujících moč. Hrudky moči lze normálně spláchnout do záchodu. Jsou lehounká a snadno se vynáší nejen pěšky do 5. patra, ale taky na kočičích tlapkách z toaletek. Obvykle dost práší. Konečně betonitová steliva tvoří „jílová drť“ o různé zrnitosti. O něco lépe než dřevité stelivo hudkuje a pohlcuje pachy, hrudky však nelze spláchnout, jelikož by nám ucpaly záchod. A také práší. Spotřeba hrudkujících steliv je o výrazně nižší než těch nehrudkujících, protože nemusíme tak často měnit celý obsah toaletky – vyhazujeme jen bobky a hrudky. Vyplatí se koupit kvalitní dražší stelivo, jelikož ty levnější nepohlcují pachy tak dobře (nemluvě o nastříhaných novinách či písku, které patří do doby chovatelsky prehistorické), navíc se hrudky snadno rozpadají (což je k vzteku, když se vám hrudka při vyndávání rozsype zpátky do toaletky na čisté stelivo a znečistí ho).

Pak je tu škrabadlo. Je naprosto nezbytné, protože umožňuje kočce protáhnout tělo a rozšiřuje její království o vertikální rozměr, což kočka velmi ocení. Je přímo stvořené pro broušení kočičích drápků a zachrání Vám tak ostatní nábytek před rozdrápáním – kočka totiž téměř vždy dá při škrábání přednost škrabadlu před jiným vybavením bytu. Kočka také s radostí využije ve škrabadle zabudovaných chlupatých odpočívadel. Moje kočky preferují spíše kratší, ale hustý a měkký chlup a rády odpočívají v provisech (látka na obruči á la visuté lůžko). Je opět třeba brát v úvahu velikost kočky – některá škrabadla mají úzké nožičky i prolézací tunely a pro velké kočky nejsou moc vhodná. Kočka časem rozdrápe sisal na nohou škrabadla, pokud je však všechno ostatní v pořádku, je snadné ho opravit. Vysoké škrabadlo je poměrně výrazným kusem nábytku, je však v nich úžasný výběr a každý si může vybrat takové, na kterém se kočičák bude moci vyřádit, a zároveň bude ladit s vybavením pokoje.

Misky na jídlo a pití jsou také velmi důležité. Je jasné, že musí být vždy čisté. Nejvhodnější jsou keramické, které se snadno udržují a jsou poměrně těžké na to, aby si s nimi kočka kutálela. Nerez misky jsou také dobá volba, jsou však velmi lehké a kočka je může „stěhovat“. Nejhorší jsou plastové misky, které jsou jednak lehké, druhak se v nich rychle tvoří plak a kazí voda. Miska na vodu by měla být postavena na nesavém povrchu, protože kočky se sice nerady koupou, ale rády si s vodou hrají a hodně jí vyčabrají ven. Ze stejného důvodu by neměla být miska s jídlem hned vedle vody – namočené granule se totiž rychle kazí. Kočkám je možné koupit i fontánku – většinu koček přitahuje tekoucí voda a lze tak řešit i problém, kdy kočka málo pije (při hraní s tekoucí vodou vypije více vody než z misky). Někdy taky kočky pijí odstátou vodu z misek pod květináči, což není úplně ideální, obzvláště pokud jsou květiny hnojené. Kočičí misky by z pochopitelného důvodu neměly být umístěny vedle její toaletky (Vy byste určitě taky neradi obědvali na záchodě).

Kočičí sítě do oken jsou velmi vhodné zejména v paneláku – přes léto je třeba větrat byt a to s nezabezpečenými okny v přítomnosti kočky dost dobře nelze. Tedy pokud nechcete o kočku přijít. Kočka totiž miluje vysoké vyhlídky a tak se na okně často uvelebí, jenže když na své vyhlídce uvidí ptáka či mouchu, okamžitě zapomene, v kterém patře se právě nachází a skočí. Kočka fakt nemá 9 životů a pád z velké výšky jí vždy ublíží. I když ji to hned nezabije, poškodí si klouby, vazy, páteř atd. Nemluvě o tom, že v šoku často bezhlavě prchne a ztratí se tak dokonale, že se již nedokáže sama vrátit. Sítě v oknech se hodí i v nižších patrech, pokud nechceme, aby si naše kočka sama chodila „na výlety“. Sítě je třeba instalovat takové, aby udržely váhu kočičího těla, což rozhodně nejsou síťky proti hmyzu. Ti šikovnější dokáží sítě nainstalovat sami, většina ostatních si bude muset pozvat specializovanou firmu – no ale co bychom pro ty naše miláčky neudělali …

Co se týče péče o srst, u sibiřek sice není náročná, ale je nutná. Srst sibiřských koček se v průběhu roku výrazně mění. Od letní téměř krátké a prakticky bezúdržbové, až po zimní královský kožich, který potřebuje pravidelně česat a odstraňovat smotky srsti. Na to stačí obyčejný jednořadý hřeben, tzv. blešák. Poněkud více práce vyžaduje výstavní úprava (viz Vystavování). Náročnější je období línání – většinou na jaře, kdy z kočky odpadává kožich po hrstech a i ta srst, která na ní ještě drží, je přezrálá, tzn. dlouhá, křehká a smotaná. Naštěstí tohle období trvá jen krátce (někdy kočka stihne kompletně vylínat za 14 dní) a důkladným česáním ho ještě zkrátíme. Samostatnou kapitolou je chvost sibiřek, který nikdy nečešeme, pokud to není opravdu nezbytné – chlupy na něm totiž velice pomalu dorůstají. Češte svou kočičku pravidelně, i když to zrovna nepotřebuje, zvykne si na tuto činnost a ušetří Vám to spoustu nervů, až ji opravdu bude nutné vyčesat. Naštěstí sibiřky není nutné ani vhodné koupat (vyjma akutních stavů usmolenosti J). Pokud už se rozhodnete použít nějakou kosmetiku, používejte vždy tu, která je určená přímo kočkám. Zvířata jsou sice odolnější než lidé vůči nemocem a zraněním, ale jsou velmi citlivá na různé chemikálie, které zase nevadí lidem. Použitím nevhodné kosmetiky byste kočičce mohli způsobit opravdu nepříjemné kožní problémy. Je třeba občas zkontrolovat a případně vyčistit uši a z očí odstranit ospalky (vše v normální míře, zvýšená tvorba ušního mazu či výtok z očí značí zdravotní problém). Dále je třeba už jen občas zastřihnout drápky – nejlépe kleštičkami, které jsou vhodnější než nůžky. Z drápků odstřihneme jen světlejší špičku a dáváme si pozor, abychom nezasáhli cévku či nerv, které do drápku vedou.

Přepravka je také nezbytná, minimálně pro cestu na veterinu – přepravovat kočku volně je čirý hazard, protože nikdy nevíme, co jí přeletí přes nos – a pokud je kočka „na odchodu“, holýma rukama ji těžko udržíte. Plastové přepravky jsou pevné, bezpečné, vhodné pro velké kočky a delší cesty, samy o sobě jsou ale docela těžké. Látkové přepravky jsou menší, lehčí, ne tak pevné, vhodné pro krátké transporty. Přepravka by velikostí měla odpovídat kočičákovi – mělo by v ní být dost místa, aby si tam pohodlně lehnul. Pokud chcete kočičákovi umožnit i pohyb venku, je třeba mít buď pořádný plot, přes který se kočičák nedostane, nebo pěknou prostornou voliéru. Pokud nemáte ani jedno, ani druhé, ještě je možnost stále častěji využívaná obyvateli měst, a to kšírky a vodítko. Kočka se na kšírky snadno naučí, zejména pokud ji zvykáme od kotěte. Nečekejte ale, že Vás bude následovat jako pes, většinou si sama určí tempo a směr procházky J. Pokud kočce umožníme naprosto nekontrolovaný pohyb venku, koledujeme si a hlavně jí o malér – někdo ji přejede, zastřelí, někde omylem zavře, zakousne ji pes, zraní jiná kočka při rvačce nebo se nakazí nějakou chorobou či parazity. Nebo se „jen“ ztratí. Nemluvě o lidských hyenách, které se baví týráním zvířat a proti kterým je vymazlená domácí čičinka v nevýhodě, protože je naučená důvěřovat lidem. Průměrná životnost volně žijících koček je asi 5 let – jaký to rozdíl proti 15 letům bytových tygrů. A věřte, že i čistě bytová kočka může prožít plný a šťastný život (a pokud ji nikdy nepustíme ven, ani nebude vědět, že o něco přišla). Ano, není to přirozené, ale to nejsou ani auta, pušky a různé jedovaté nástrahy. Pokud někdo není schopen kočce zajistit přirozené prostředí bez těchto výdobytků civilizace, s takovým argumentem u mě nepochodí.

V hračkách je taky neskutečný výběr – balónky, myšičky, mávátka, tunely, plyšáci.  Z domácí produkce jsou bezva kuličky smuchlaného papíru, prázdné krabice, ponožky na sušáku, … Některé kočičí hračky jsou plněné šantou – pokud je Vaše kočička na šantu citlivá, uděláte jí tím obrovskou radost, nicméně hračka nebude mít dlouhé trvání, protože ji neskutečně oslintá, ožužlá a oškube. Tunely jsou výborné ty šustící, kupodivu chlupaté tunely kočky zdaleka nelákají tak, jak bysme čekali. Mávátek je několik typů a podle toho je i několik typů koček – jsou kočky milující peříčka, další jsou na kožešinky, jiné baví rychle se pohybující „vážky“ na drátku, některé „berou“ na šňůrečky a ještě jiné milují dlouhé stužky. Speciální věcička je laserové ukazovátko, které kočka buď ignoruje, nebo by se za ním uštvala. V zásadě je ale nejdůležitějším elementem ten druhý konec mávátka – tedy osoba, která s ním pohybuje. Kočky milují hru s někým – sice se umí zabavit i samy, ale není to ono. Pokud máte na kočičku málo času, pořiďte si dvě – spolu se zabaví a opravdu nemusíte mít strach, že by Vás už pak nepotřebovaly – každá dobře socializovaná kočka ví, že člověk je na mazlení to nejlepší.

K pelíšku jen krátce – můžete koupit prakticky jakýkoliv, kočka bude stejně ke spaní využívat asi 10 různých míst a když budete mít štěstí, bude mezi nimi i Vámi zakoupený pelíšek. Mimo jiné ji patrně najdete v umyvadle, v pračce, ve vaně, v posteli, ve skříni, na židli, na kterou si zrovna budete chtít sednout či na bačkorách, které si budete chtít nazout. Tak buďte ve střehu J!

Tak, kočičí výbavičku bychom měli hotovou, spočítali jste si, kolik to všechno bude stát? Ne, pořízení kočky opravdu není levná záležitost a vstupní investici zdaleka netvoří jen cena kočky. A tímto výdaje nekončí – krmení, stelivo a veterinář taky nejsou zadarmo. Jste si jisti, že na to máte čas, energii i peníze? Ne? Tak už dál číst nemusíte, držení kočky totiž přesahuje Vaše možnosti, a tudíž byste si žádnou pořizovat neměli. Ti, kteří odpověděli „ano“, mohou postoupit k dalšímu bodu J.

Teď je třeba zkontrolovat byt, ve kterém se obvykle vyskytuje spousta pro kočku lákavých, leč nebezpečných věcí (ať už ji ohrožují přímo či nepřímo skrze nás, kteří pak kočce slibujeme přeškubnutí vejpůl a podobné příjemné zážitky). Častým problémem bývá žužlání až porcování různých káblíků, ušetříte si tudíž spoustu zlobení, když je, v rámci možností, odklidíte z kočičího dosahu a duševně se připravíte na to, že ty, které odklidit nešly, neujdou kočičí pozornosti. Druhou pro kočky zajímavou položkou jsou veškeré volně povlávající věci, jako je záclona, závěs či prádlo na sušáku. Třetí zajímavou věcí je domácí chemie, zejména obsahuje-li čpavek. Ten totiž kočky nesmírně přitahuje a tak když např. vydrhnete podlahu Savem, může se stát, že kočka ji následně při nadšeném válení vyleští svým kožíškem. A pozor, pokud se budete snažit takovým prostředkem vyčistit kočičí značku na nábytku, patrně tím dosáhnete pouze toho, že kočka tam bude značit o to urputněji. Je třeba si uvědomit, že kočka je ve své podstatě neskutečně zvědavá, všechno musí prozkoumat a pokud možno i ochutnat – no vysvětlete jí, že leštěnka na nábytek není k jídlu, že žehlička pálí, že nůž je ostrý. Jako před malým dítětem budete muset před kočkou všechny potencionálně nebezpečné věci důsledně schovávat, aby si neublížila. Poslední nebezpečnou skupinou jsou květiny – většina těch doma pěstovaných je totiž jedovatých a kočka je může zkusit okusovat místo kočičí trávy. Přesvědčte se, že mezi ně nepatří ty Vaše.