JAK TO VIDÍ KOČKA

Jak kočka vnímá svět ?

Kočka je lovec šerosvitu a noci. Přes den pospává, večer a ráno je její aktivita nejvyšší. V noci střídavě dřímá a šmejdí po bytě. Kočka nevidí v naprosté tmě, stačí jí však mnohem méně světla než nám – může za to vrstva buněk (tapetum lucidum) za její sítnicí, která odráží část světla zpět na sítnici a tím zostřuje obraz. Tato vrstva také způsobuje ono pableskování kočičích očí (kočka v očích opravdu nemá žárovičky, aby jí samostatně svítily). Kočka vidí i barvy, i když červená strana spektra je poněkud mimo její barevné vidění, a může sledovat televizi. Raději ovšem bude sledovat rybičky v akváriu či ptáky u krmítka. Kočičí sluch je mnohem citlivější než náš, proto kočka nemá ráda hluk např. z vysavače. Kočka má horší čich než pes, ale lepší než člověk a tak snadno přečte pachové značky, které my nezaregistrujeme. Kočka má poměrně velké množství chuťových pohárků, mnohem větší než pes, proto je také mnohem vybíravější v jídle, nedokáže však vnímat sladkou chuť. Kočka má naprosto výjimečně citlivý rovnovážný orgán, odtud tedy plyne její zázračná obratnost i schopnost přistát vždy na všech čtyřech tlapkách. V divokém světě samostatný predátor, pokud je oslabený, sám se stává kořistí, proto kočky nedávají na sobě znát své nemoci. Pokud tedy kočka viditelně není ve své kůži, znamená to, že je jí opravdu hodně zle a zodpovědný majitel s ní vyráží směr veterinář.

Jak se s kočkou domluvit?

Jen s maximálním pochopením. Kočky mají široké hlasové spektrum. Mňoukání upozorňuje, prskání, syčení a vrčení varuje, předením kočka vyjadřuje spokojenost, ale také se jím uklidňuje ve stresové situaci. Minimálně stejně široké je spektrum jejich řeči těla, kde kočky zapojují oči, uši, ocásek a celkový postoj. Oko je do duše okno, upřené zírání na kočku či dokonce přímo do jejích očí si však číča vyloží jako hrozbu. Dle kočičí etikety nejlépe mírumilovné úmysly vyjádří několikeré pomalé mrknutí a odvrácení zraku. Kočka nemá ráda hluk a bude ji lekat hlučný a prudký projev zejména od neznámých lidí – poučte své dítě, jak má s kočkou zacházet. Kočku nelze do ničeho nutit – ani do jídla, ani do mazlení, ani do hry. Pokud se o to pokusíte, výsledkem bude naštvaná až nebezpečná kočka a naštvaní až zranění Vy. Kočka také není hadr, aby ji neustále někdo smýkal a natahoval, a není to ani panenka na hraní – neocení oblékání, zavírání do domečků pro panenky, nekonečné česání. Kočka není hračka ani Váš služebník – je to Váš partner, jen mírně Vám podřízený. Budujte Váš vztah založený na laskavé důslednosti a respektu – odměnou Vám bude milý společník, který Vás respektuje nikoliv proto, že musí, ale proto, že chce. Sebejistá kočka se ostatním prezentuje zvednutým chvostem a hrdým postojem. Bázlivá kočka se pohybuje přikrčeně, se sklopenýma ušima a stáhnutým ocasem. Agresivní kočka má uši stažené dozadu a zježené chlupy. Rozčílená kočka zlostně mrská ocasem. Kočka je inteligentní a rychle se naučí rozumět Vašim gestům i některým slovům, ale nikdy nebude poslouchat jako pes. Pokud jí tedy chcete něco zakázat, sama musí přijít na to, že je to pro ni nevýhodné. Musíme stanovit jasná pravidla, která budou dodržovat všichni členové rodiny. Dosáhneme tím toho, že kočka se zakázané činnosti zcela vzdá? Většinou ne. Ale aspoň ji nebude drze provádět přímo nám pod nosem, a když už ji „načapáme“, bez řečí se nechá vykázat do patřičných mezí. Jaké tresty jsou účinné? Určitě ne ty, které působí bolest, to kočka totiž chápe jako prostý útok, nikoliv trest. Obvykle zabírá hluk (křik, řinčení některého kuchyňského náčiní atp.) nebo vodní sprška. Také přímý upřený pohled do očí, výhružně napřímený postoj, autoritativní hlas v nižších polohách. Určitě ne nervózní „pískání“ ve vysoké tónině či shrbený postoj – to totiž značí spíš Vaši nejistotu než zlobu. Kočka není „od přírody“ zákeřná ani to není chlupatý andílek, vždy se chová podle toho, k čemu ji vede její okolí. Je je zrcadlem Vašeho charakteru, prostředí a nálady, kterou kolem sebe šíříte - pokud se s Vaší kočkou nemůžete domluvit, na 99% je chyba na Vaší straně.

Proč se kočka otírá o Vaše nohavice a nábytek ? Zanechává na nich svůj pach (pro nás nepostřehnutelný) a říká tím „toto je můj člověk, toto je můj dům, na tomto mi záleží“.

Proč při mazlení „tlapkuje“ – přešlapuje předníma nožkama a lehounce zatíná drápky ? Protože se ve svém nitru přenáší do období nejvyšší bezpečnosti a spokojenosti u matky a tlapkování je vlastně pozůstatek mléčného kroku, kterým koťata při kojení masírují břicho matky, aby uvolnila více mléka.

Proč se při mazlení také často otočí tak, že Vám poskytne výhled na své pozadí ? Spřátelené kočky se normálně zdraví očicháním tlamičky a pak ta níže podřízená nabídne k očichání i svůj druhý konec, čímž té druhé poskytne v podstatě veškeré informace o sobě. Toto gesto tudíž znamená přátelskou podřízenost a ve vztahu k nám je naprosto v pořádku, jenom, ehm … neodpovídá našemu estetickému cítění.

Proč si kočka často ustele na našem notebooku, když na něm zrovna pracujeme ? No jednak kočky milují teplo a zapnutý počítač hřeje. Navíc se tak dostanou do centra naší pozornosti. Prostě ideální místečko.

Proč kočka, která je naučená chodit do své toaletky, najednou dělá potřebu mimo ? Má problém, který nám nemá jak sdělit – může být nemocná nebo se v jejím světě něco změnilo tak zásadně, že to není schopná akceptovat.

Proč kočka značkuje ? Protože už je dost silná, aby si zabrala své teritorium (a je úplně jedno, že v bytě žije sama – vždyť k ní pronikají nejrůznější pachy a zvuky z venku). Jen kocour s teritoriem má reálnou šanci na spáření. To je taky důvod, proč téměř všichni nekastrovaní kocouři a i některé nekastrované kočky značkují. Rozstřikují různě po svém teritoriu speciální tekutinu, která i v nepatrném množství neskutečně pronikavě smrdí a velice špatně se likviduje. Po kastraci okamžitě mizí zápach, pokud je však kocour dlouhodobě zvyklý značit, může ze zvyku značkovat i nadále, i když už jeho podpisy ztratily svou sílu.

Bezva knížky:

Hodná kočka - nemožné chování, Alice Rheaova

Velká encyklopedie koček, Esther Verhoef-Verhallen