< návrat zpět

NENÍ CHOVATEL JAKO CHOVATEL

 
 
Většina lidí nemá představu o tom, jak je těžké být dobrým chovatelem. Tohoto koníčka nemůže dělat každý, protože chovatelství je nesmírně náročné na psychiku, čas i peněženku nejen toho, kdo se rozhodne mu věnovat. Chovatelství výrazně zasáhne i do života všech chovatelových blízkých  …
 
Dobrý chovatel svá zvířata miluje a přesto umí poznat jejich chyby a v případě, že nejdou „spravit“ vhodným partnerem, dokáže je vyřadit z chovu – dokáže to ten, který kočky sice miluje, ale nezná jejich rodokmeny ani přesný standard plemene ? Chcete konkrétní plemeno a víte proč, tak se nenechte obalamutit těmi, kteří o plemeni mnohdy nevědí ani to co Vy. Kočka není věc, není vysoustružená přesně podle šablony plemenného standardu a geny, které v sobě nese a které předá svým potomkům, na ní mnohdy nejdou vidět. Genetika je občas záludná potvora, je velmi snadné zmarnit v jediné generaci chovatelské snažení mnoha předchozích let. Odchovávat zdravá a typová zvířata není vůbec jednoduché !
 
Chovatel dokáže vyřadit z chovu i kočku, která je sice krásná, ale není zdravá. Jak by to mohl udělat množitel, který ani neví, jakou chorobou je jím chované plemeno zatíženo a o testech má povědomí minimální až žádné ? Pamatujte si, že každé plemeno má svého zdravotního „Černého Petra“. Dědičné choroby jsou zákeřné a projeví se třeba až v pěti letech věku zvířete. Jak se Vám líbí představa, že vaše kočička odejde ve velkých bolestech třeba v šesti letech místo v šestnácti ? Hororové historky ? Kdepak, smutná realita !
 
Chovatel dokáže brát kočky takové, jaké skutečně jsou – ne jako bezduché věci ani ne jako lidské bytosti v chlupatém kabátku, ale jako kočky. Nezávislé, hrdé, inteligentní, vždy své. Kočka má duši, ano, a má city. Ale nemá stejné sociální vazby jako lidé, nemá stejná měřítka hodnot. Kočka nepotřebuje pozlacenou misku, postačí obyčejná miska, ale vždy čistá a plná dobrého jídla. Nepotřebuje na hraní nejmódnější hračku, ale potřebuje Vaši přítomnost, Váš zájem, Vaše pohlazení. Kočka nepotřebuje vládnout Vaší domácnosti, ale musí mít jistotu, že je její neoddělitelnou součástí. A konečně kočka nepotřebuje potomky k tomu, aby prožila plný a šťastný život, není pro to žádný zdravotní ani jiný důvod. Kočičí sociální vazby se od těch lidských výrazně liší. Kočičí rodiče a děti spolu totiž zůstávají jen krátký čas, pak si jde každý svou cestou a zapomenou na sebe, je to jen krátká epizoda v životech rodičů, i když koťata ze zkušeností z dětství čerpají celý svůj život. V rozmnožování koček cit nehraje žádnou roli, vše řídí hormony. Kastraci jedince, který není určen k chovu, považuji za to nejlepší, co pro něj může jeho majitel v tomto směru udělat.
 
Chovatel ví, že při odchovu můžou nastat komplikace a je připraven jim čelit a musí snést i bolest, když někdy kotě zemře. Je toho schopný i mazlíkář, který odchovává „jen tak pro radost“ ? Většinou pro něj chov takovouto zkušeností končí. Ne tak množitel – tomu je to jedno, pokud zůstane dost koťat na prodej, a většinou o komplikacích ani nepípne, aby mu to nezkazilo kšefty, a pokud ano, velmi to zlehčuje, abyste nabyli dojmu, že to je vlastně normální. Přemýšlejte!
 
Chovatel Vám předá kotě ve vynikajícím stavu, očkované, odčervené a s výbavičkou (a tím nemyslím hrst granulí a jednoho plyšáka). Jak toto dokáže ten, kdo koťata expeduje z domu předčasně? Vždyť plné očkování může mít kotě až ve 12ti týdech ! Nedokáže, a pokud tvrdí, že ano, tak jednoduše lže.
 
Chovatel s Vámi zůstane v kontaktu i po prodeji kotěte, zajímá ho, jak se koťátku daří. A když se vyskytne problém, nedělá mrtvého brouka, poradí a pomůže. Jak se k tomuto postaví ti, kteří produkují koťata jako na běžícím pásu a zbavují se jich co nejdříve, bez smlouvy, bez pořádné socializace, co myslíte ? Vždyť na podzim už neví, komu co prodali vloni na jaře !
 
Správný chovatel naslouchá svým zvířatům a nikdy nedovolí, aby jich bylo tolik, že by trpěla nedostatkem péče, nadbytkem konkurence a prostě „ponorkou“. Opravdu si myslíte, že 15 koček v jednom malém bytě je v pořádku, spokojených, že netrpí nedostatkem pozornosti či naopak soukromí ? A koťátka zavřená v temném kumbálku či kleci, celý den jen s matkou, bez kontaktu s lidmi, jakou asi mají socializaci ? Zřejmě mizernou …
 
Nikdo by neměl držet zvířata ve špíně, nedostatku soukromí a potravy či v kleci. Kočka je krásný, elegantní a čistotný tvor, je svobodomyslná a až na výjimky vyhledává lidskou společnost - jen člověčí ignorantství z ní může udělat něco jiného. Kolik asi ušetříte na koťátku, které si budete muset nejprve doočkovat, odčervit, dokrmit a případně doléčit, odsvrabit a odblešit? Na rovinu – vůbec nic. Koťátka od množitelů sice stojí o pár tisíc (opravdu jen pár, a to ještě ne vždy) méně, navíc však budete mít v ceně i adrenalin – místo abyste si hráli a mazlili se s veselým kotětem, budete trnout hrůzou, jestli Vaše koťátko bude zdravé a pak ještě skřípat zuby zlostí (nad vlastní hloupostí), až dostanete od veta účet :-D. 
 
Vždycky mě udiví, že lidé jsou schopni investovat čas do výběru nějakého hadříku, vyzkouší spoustu modelů v několika obchodech, i když taková věc s nimi bude cca rok, než se obnosí, okouká a vyhodí, ale do výběru přítele, který s nimi má být cca 15 let v dobrém i zlém, je mnohým zatěžko investovat pár hodin, pár dotazů a trochu použít mozek. Když jim někdo na tržnici nabídne „pravé Rolexky za super cenu“, s přehledem ho pošlou kamsi, ale „pravou XXX bez PP za pár tisíc“ považují za dobrý obchod. Kousek oblečení obrátí naruby, jestli nemá někde kaz, ale klidně koupí kočku zanedbanou, nesocializovanou či nemocnou. Vědí, že když dají opilci pár kaček, on si nekoupí chleba ale další alkohol, ale oni koupí kotě ze špatných podmínek pro falešný pocit dobrého skutku, a nevidí, že tím jen podporují toho dobytka, který špatný stav kotěte zavinil (a že on tím pádem nebude ztrácet čas a vyrobí další koťata, když mu za to lidi platí). Každý umí množit kočky, ale ne každý umí odchovat zdravé a typové kotě. Každý umí vzít do ruky štětec a barvy a postavit se k plátnu, ale ne každý je malíř. Standard plemene je pro chovatele jako model pro malíře a jedno každé zvíře představuje paletu barev, štětec a plátno. No ale zkuste vytvořit portrét bez znalosti techniky, perspektivy, měřítka, anatomie (tedy genetiky, historie plemene, rodokmenů) a bez talentu – Mona Lisa Vám z toho zřejmě nevyjde.
 
Jak si s tím poradit ? Ptejte se, hledejte a nespoléhejte jen na jeden zdroj informací. Nebojte se za své peníze požadovat kvalitu. Uvědomte si, na kterých položkách je rozumné šetřit a na kterých nikoliv. Přemýšlejte, snažte se vidět i širší dopady svého rozhodnutí, nesoustřeďte se jen na jedno hledisko. Připravte se na pohovor s chovatelem. Investujte čas dříve, než vytáhnete peněženku. 
 
Hodně štěstí ! 
 

KONTAKT:

Alena Rusková

tel.+420 607 504 234
rusala@centrum.cz