SIBIŘSKÁ KOČKA

Jaká je vlastně sibiřka?

Je krásná.
Veškeré její linie jsou zaoblené. Tím se velmi liší od plemen Maine Coon a Norská lesní, se kterými si ji laik často plete. Hlava mainské kočky by se dala charakterizovat „krychličkami“, pro norky jsou typické rovné linie, trojúhelníková hlava a profil bez stopu, nos v jedné linii s čelem. Zaoblené (pozor, ne kulaté) linie hlavy sibiřce dávají velmi milý, něžný výraz. Všechny její proporce jsou tak vyvážené, že žádná nedominuje a nenarušuje celkový harmonický dojem. Oči jsou přiměřeně velké, ne příliš kulaté, s jen lehce zvednutými vnějšími koutky. Nos střední délky je široký (mezi oči by se mělo vlézt ještě alespoň jedno oko) po celé své délce, nezužuje se, hřbet nosu je na konci nosní chrupavky lehounce vyklenutý. Zaoblená brada (ne však slabá nebo špičatá) a široké hmatové polštářky plynule navazují na široké (ne vysoké!) lícní kosti. Zúžení za hmatovými polštářky je nežádoucí. Čelo je rovné, nos navazuje elegantním prohnutím bez stopu, i když to tak díky chlupům nevypadá. Uši jsou přiměřeně velké (ani malé perské, ani „netopýří“), se širokou základnou a chumáčky chlupů uvnitř, zaoblené špičky mívají „rysí“ štětičky. Jsou široce posazené, ale ne příliš na boku – mezi ušima by mělo být místo ještě na 1 až 1,5 ucha.

Krátká srst v obličeji přechází do skutečné lví hřívy na krátkém, silném krku a hrudi (markantní je to zejména u kocourů), která tak korunuje aristokratický výraz malé šelmy – ušlechtilý, vyzařující sílu a sebevědomý klid (v žádném případě ne příliš jemný, přešlechtěný nebo naopak příliš hrubý). Po těle mají sibiřky polodlouhou srst, kratší na nohách, delší na již zmiňovaném límci, kalhotkách (zadní strana stehen) a hlavně na ocase. Chvost sibiřek musí být dobře a rovnoměrně osrstěn po celé délce a ze všech stran („vlajka“ na ocase je chyba, správný vzhled je „štětka na flašky“) a měl by být tak dlouhý, aby si jím mohla spící sibiřka pohodlně přikrýt čumáček.  Chumáčky chlupů sibiřkám vyčuhují i mezi prsty. Srst je dvoupatrová, s delšími silnými krycími chlupy a kratší velmi hustou podsadou (u sibiřek je ale výrazný rozdíl mezi letní a zimní srstí – v zimě vypadají jako medvídci, v létě … no není ta srst úplně krátká, ale je podstatně kratší a s výrazně řidší podsadou). Krycí chlupy odpuzují vodu a podsada drží u těla teplo. Sibiřky mají povoleny všechny typy zbarvení kromě čokoládové a skořicové a jejich ředění (lila a plavá).

Je silná.
Sibiřky jsou mohutné kočky, velmi obratné a silné. Váha plně dospělých koček se pohybuje kolem 4-5 Kg, kocouři jsou podstatně větší, kolem 6-8 Kg, jedná se tedy o středně velké až velké kočky. Mají obdélníkový tělesný rámec, ale nejsou proporcionálně tak dlouhé jako mainky nebo norky, proto jim nesluší stejné výstavní držení – sibiřka vypadá nejlépe přirozeně sedící na dlani, s hrudníkem a předními tlapkami podepřenými druhou dlaní, nikoliv našponovaná do délky za lokty a slabiny. Protože sibiřka je aktivní myšilov ze severu, je její tělo svalnaté a kompaktní (neplést s vypapaností!), s velikými tlapkami a silnými drápy, ale také velmi mrštné. Malé kotě mnohdy překvapí svou váhou, kterou by vzhledem k vzrůstu málokdo čekal. Neměla by Vás překvapit kočka tu a tam Vám proletící v úrovni ramen, dusající při hravém úprku jak stádo koní nebo schovaná na naprosto nemyslitelném místě, protože by se tam „vecpala tak akorát myš“. V tomto případě není máslo rozmrzající na ledničce ani zdaleka v takovém bezpečí, jak si možná myslíte. Také neexistuje zavřít jakékoliv dveře a nevědět, kde zrovna v té chvíli je kočka. Protože to, že v pokoji (na chodbě, v koupelně, ve špajzu, …) nebyla před 2 vteřinami, ještě neznamená, že tam není právě teď! Velmi nedoporučuji používat jako pomůcku ke hrám holou ruku. Nespoléhejte se na to, že stihnete uhnout. Když se opravdu rozhodne Vás ulovit, tak Vám garantuji, že to nestihnete. A když už uloví, tak jen tak nepustí. U kotěte je to sranda, ale setřepávejte z ruky (nohy, zad, …) 8 Kg kocoura, který si zrovna hraje na souboj a trošku přitom pozapomněl, že Vy nemáte hustý kožíšek, který by jeho výpady zbrzdil (přece jen má 18 mačet a navrch fakt ostrá zubiska)!

Je aktivní a společenská.
Sibiřka není žádný polštář. Sice vypadá velmi dekorativně, když se rozloží na gauči, ale celý den tam nevydrží. Je to aktivní tvor (i když ne tak moc, jako např. orientálky), který potřebuje svou energii nějak vybít. Má ráda rozhled, takže ideální je vysoké a bytelné škrabadlo - šplhadlo (nejlépe několik). Je to lovec ze zálohy, takže ocení možnost schovávaček na různých možných i nemožných místech. Neodolá žádné lovecké výzvě, takže potřebuje hračky, které ji zaujmou pohybem (např. koulodráha), a samozřejmě Vás coby zdroj zábavy s různými mávátky, míčky, plyšáky a chrastícími myšičkami. Pokud máte balkon, zasíťujte ho a kočka bude happy, že má bezpečný kontakt s venkovním světem.  O zahradě platí totéž, chce to však pořádný plot – ale počítejte s tím, že i šlechtěná kočka bude lovit myši, a pak se může přijít úlovkem pochlubit domů J. Kočky sice nejsou typická smečková zvířata jako třeba psi, ale většina sibiřek úplnou samotu těžce nese. Fixuje se na svého člověka a projevuje mu svou přízeň – vítá ho po návratu z práce, povídá si s ním, hraje si a mazlí se s ním, tulí se (ne pořád, samozřejmě, taky potřebuje nějaký čas „jen pro sebe“). Pokud trávíte mimo domov hodně času, pořiďte kočičce kamaráda na hraní – druhou kočku nebo i psa, se kterými si bude moci hrát. Člověk bude ale vždycky její favorit pro mazlení. Nejvíc její vlastní člověk, ale ke stejnému účelu ráda využije i návštěvy (málokterá sibiřka před nimi zaleze, zato znám dost těch, co je berou jako vítané zpestření a předvádí se jako profi modelky). Protože povaha je do značné míry dědičná, seriózní chovatelé kladou velký důraz na povahu rodičů a tak se podařilo ze sibiřek vyšlechtit skutečně okouzlující společníky.